Březen 2014

Stará zídka

30. března 2014 v 10:00 | Saráha |  Básně ostatních
Denní záře utichá,
město se noří do ticha,
všechen hluk a spěch již slábne,
teď klid a noc na Zemi vládne.
Právě v tuto dobu denní
venku ani živáčka není
a je dobře slyšet,
co nám stará zídka vypráví…

Ta zídka v parku stojí už léta,
čerstvým břečťanem pomalu vzkvétá,
na sobě nápis nese psaný,
křídou napsal jej kluk...
Kluk zamilovaný!

Vypráví nám zídka dál,
jak tam u ní ten hoch stál
a na svou dívku vzpomínal.
Ta noc tenkrát chladná byla,
on však zimu nevnímal.

Písmena bílá na cihlách...
Stará zídka přesně ví,
ačkoli jim nerozumí,
co má autor na srdci.
Jak se asi tenkrát měl,
jak se v nitru duše chvěl,
jak byl šťastný,
když byl s ní...
os-atmosfera.net

O dívce, která spala

28. března 2014 v 8:00 | Saráha |  Básně ostatních
Když záře denní uvadá,
lidem začne vládnout noc,
tak v kdejaké živé duši
sny přebírají svoji moc.

Město celé tiše usíná,
měsíc jakoby ho hlídal.
Však v dálce malé světélko
nezhasíná, svítí dál.

Pojďme blíže, je to tak,
září z okna domu,
toho domu, kam se moje milá
vrací denně domů.

Lampa na stolku rožnutá
pro nás jakousi svící,
jenž v pokoje šeru září
na dívku v posteli spící.

v v v

Před chvílí se vrátila
z venkovního světa shonu,
oddychla si znavená,
když vrátila se domů.

S knihou svojí oblíbenou
na postel si sedá,
však únava je velká,
číst se prostě nedá.

To už záře denní vadne,
městu pomalu již vládne noc
a v duši dívky mojí milé
přebírají sny svou moc.

Víčka těžknou,
čas pomalu a jistě běží,
v tom unavené dívce již
na prsou knížka leží.

v v v

Tak odpočívá moje milá,
klesla hlava na polštář.
V šeru pokoje pozoruji
andělskou její tvář.

Její rty tak sladké,
úsměv svůj jimi daruje,
prozáří ti celý den,
pak optimismus kraluje.

Ve tváři výraz spokojený,
něžně zavřená víčka tvá.
Jen odpočívej moje milá,
copak se ti asi zdá?

Vlasy dlouhé, kaštanu barvy,
Ty budou k ní vždycky ladit.
Ach, jak já přál bych si
jí pramínek po pramínku hladit.

Pod šaty srdce jí buší
v šera tichu, v domě.
Přemýšlím zda dívka milá
má v něm místo pro mě?

v v v

Nastal čas, už musím jít,
jen pohladím tě po líčku,
deku ještě přehodím
a zhasínám lampičku.

Spi sladce moje milá,
ať načerpáš dosti sil.
Však zítřek jistě přinese ti
dosti krásných chvil.

Odcházím, odkud jsem přišel,
ještě nás čeká dlouhá noc.
Jen sni, moje milá, v duši tvé
právě sny teď drží moc.

Všude je ticho, všude je tma,
já svítím si na cestu svící,
v duši své však pořád myslím
na v posteli spanilou dívku spící.
os-atmosfera.net

Země pohádek

26. března 2014 v 9:00 | Saráha |  Básně ostatních
Tam kde princezny si s korunkou jako malé hrají.
Tam teď i ty si se mnou zaletíš.
Na létajícím koberci, co všechny děti dobře znají.
A koně s křídli hned si pohladíš.
Už vidím mořskou vílu, jak skáče a plave ve vlnách,
na lodi pirát s hákem plachtu stáh.
A království, kde fantazie tvá hlavní slovo má.

Země pohádková, už na nás čeká.
Říše kouzel a čar, kde vládne vždy král.
Tak nech si ji zdát a navštiv ji rád.
Teď můžeš být vším, po čem i já sním.
Víla, trol nebo král, uspořádej bál.
A protancuj noc a pak vlez do peřin bos.

Tam tři prasátka s Pinocchiem sedávají
a s teplým čajem o princeznách si povídají.
Jaký dárek mají dát Popelce na Vánoce.
A že Sněhurka umyla i Brumlu trpaslíka.
Že Aladin s Jasmínou spí v hedvábí sladce.
A Minnie s Mickeym prý vypili moc mlíka.
A víla Cink nad vším mávne hůlkou hladce.

Země pohádková, už na nás čeká.
Říše kouzel a čar, kde vládne vždy král
Tak nech si ji zdát a navštiv ji rád.
Teď můžeš být vším, po čem i já sním.
Víla, trol nebo král, uspořádej bál.
A protancuj noc a pak vlez do peřin bos.
os-atmosfera.net

Balada o bezmoci

24. března 2014 v 12:00 | Saráha |  Básně ostatních
Pevný pohled,
zpoza kovu tvář,
v pravé ruce dřevo,
v levé zase sítě stráž.
V šeru tmavého tulenu
matného světla slabá zář.

Život je hra,
zápas pouze den...
A na tobě je jen,
zda budeš jako ten,
co na konci úplném
žije si svůj sen.

V mlhavé páře
odhodlané tváře,
vidí tam nepřítele stát.
Bleskurychlý touš,
náhlá rudá záře
a na kolena trpký pád.

Bezmoc silná trvá dlouze
a do náruče trnité
sama si jej zve,
když pak člověk zjistí z nouze,
že je vlastně jen a pouze
karikaturou minulosti své...

Z ledu však vstal.
Kdo by se bál?
Osudu navzdory
na čáře stál.
A připraven byl
bojovat dál!
os-atmosfera.net

Kocovina

22. března 2014 v 13:00 | Saráha |  Básně ostatních
V posteli, když se zadaří,
začíná sobotní den.
Z kalendáře ať se vypaří
přejeme si jen.

Kdo jsem, kde to ležím?
Proč jsem zcela vyčerpaný,
i když celou noc spím?

Odpověď se dostaví,
až se paměť uzdraví.
První pokus vstát
náhle mění se v pád.
Rovnováha narušená,
dutina ústní vysušená,
zalepené oči,
svět se kolem točí.

Vstát z postele - je to boj,
rychle hledám vodní zdroj.
Teď mám v plánu vypít
celou vodovodní síť.

Nasnídat se - marná snaha,
považuji se za sebevraha,
už nebudu pít,
dokud budu žit.
Než se trápit jedem,
spíš si dám čaj s medem.
os-atmosfera.net

Úraz

20. března 2014 v 12:03
Stejná doba, jen rok zpátky;
byl to tehdy nápad matky -
Čas provětrat lyže,
sníh nám roztát může.

Předpověď se neplnila,
velká zima pořád byla.
Nasedli jsme do auta,
jeli až na konec světa.

Přijeli jsme, sníh technický;
ostatně, tak jako vždycky!
I přes tuto nepříjemnost,
z pohybu jsme měli radost.

První oblouk - podjíždí
o svah brzdím hýždí.
Nic se přece neděje -
probouzím své naděje.

Jedu velkou rychlostí,
říkám si: tak přibrzdi.
Do ledu jsem zaryl hranu,
z toho už se nedostanu.

Pohled se mi naskýtá -
tyč přede mnou veliká.
Břichem trefil jsem ji přímo,
byl jsem duchem celý mimo.

Sjel jsem bledý k autu,
šlo o každou minutu.
Půl hodiny k nemocnici,
trvá jak rok ve věznici.
V sedě pořád usínám,
a bolestí omdlívám.

Konečně jsem na lehátku,
doktor vyhání mou matku.
Na prsty nanáší si mast -
nebude to žádná slast.
Značně při tom zmírní tření,
při rektálním vyšetření.

Diagnózu ultrazvukem,
Potvrdili pouhým okem -
natržená slezina
a v pořádku ledvina.
os-atmosfera.net

Růžička

18. března 2014 v 12:05 | Saráha |  Básně ostatních
Vykvetla růže
měkce, mámivě, odérem rudých plátků
které kryjí citlivé okvětí.
Vykvetla na skládce
mezi oplzlým smíchem a perverzitou
nezachovala si nevinnost, ale krása zůstala.
Sama jsem šla okolo
překonala zápach světa, který nesnáším
a tu krásku ze shnilé země pohladila, políbila
a sebrala.
Doma jsme ji pohroužila do vázy
a zalila vodou z horského potůčku
umyla ji od špinavosti, co vypaluje cejch
ale jen do kůže - duše je netknutá.
Rostla, krásněla, rudá jako oko východu
vzala jsem si ji do podušek
políbila na dobrou noc
její trn bolel, tak slastně bolel a píchal
byla to láska k růži, divoká jako planý keř
a sladká, sladší jarních květů.
Na podušce zůstaly dvě kapky krve
naše první společné, naše pouto
naše láska, její cit k zachránkyni
a můj k osamělé, čisté růžičce.
os-atmosfera.net

Loď

16. března 2014 v 10:00 | Saráha |  Básně ostatních
Již dávno Loď připlula,
přístavem každý den chodil jsem,
pozornost věnoval jsem lodím všem,
Ona sledovala okolí, smutná, strnulá.

Oči se mi otevřely,
dlouho to trvalo,
poslouchala mořské povely,
vlnobití v klidu Ji nenechalo.

Něco Jí chybí, něco Jí schází,
vlny Jí stále hází
a já přemýšlím:
Kým to je? Nebo snad čím?

Jeden běžný jarní den
vytahuje kotvu z hlubin ven.
Moře se Jí zmocňuje,
časem zcela odpluje.

Najednou je přístav prázdný,
i když loďmi oplývá.
Není tady prostor žádný,
realita se mi odkrývá.

Lituji, že jsem dřív nezjistil,
Jak je Loď úžasná, vzácná.
Lituji, že jsem Ji nechytil,
když na cestu byla připravená.

Lítostí nic nevrátím,
budu doufat, věci obrátím.
budu za Ní plavat dál,
přát si, aby se zázrak stal.
os-atmosfera.net

Téma týdne - „I projíždějící rychlík by byl lepší…“

14. března 2014 v 19:31 | Saráha |  Téma týdne
První a asi poslední pokus o drabble. Snad se bude líbit. :)

Ticho jsem kolem sebe slyšela, cítila, viděla. Bylo to, tak ohlušující, že by i projíždějící rychlík byl lepší. Šla jsem opět tou samou cestou, jako vždy. Jen tu nebylo ani živáčka, přeběhl mi mráz po zádech. Co se to se všemi stalo? Kde jsou? Kde jsou ty lidi, květiny, zvířata, slunce a ten hluk, za který bych teď dala všechno. Vše kolem bylo v šeru, rozeběhla jsem se, bylo mi jedno kam. Najednou pode mnou něco zapraskalo, začala jsem se propadat. Křik, se kterým jsem vykřikla, bylo jako průřez širou krajinou, bylo to však jediné, co bylo slyšet…

16 důvodů proč tě nenávidím

14. března 2014 v 5:00 | Saráha |  Básně ostatních
Nenávidím tvé vlasy,
ani styl,jakým se oblékáš.
Nenávidím tvoje kecy
a nenávidím, když se na mě díváš.

Nenávidím tvůj černý humor
a nenávidím tu tvou lenost,
nenávidím jak se chlubíš, že si vylezl na vršek hor,
a nenávidím že nemáš žádnou hrdost.

Nenávidím tvůj smích,
ale ještě víc nenávidím když pláčeš.
Nenávidím že neuznáváš flirtování s každou, jako hřích
a ještě víc, když si s každou jen hraješ.

Nenávidím, že jsi byl mým přítelem,
nenávidím tě celým svým srdcem.
Nenávidím den, kdy jsem tě potkala, toho lituju
a nejvíc nenávidím, že tě miluju.

os-atmosfera.net