Vykradač hrobů

6. dubna 2014 v 13:00 | Saráha |  Básně ostatních
Noc temná je, děsivá.
A ani hvězdy nesvítí.
A přesto osoba jediná
temnou ulicí se řítí.

Pomalu pohybující se osoba,
je v černém celá oblečena.
Na dálku zní jde cítit zloba,
a asi chce býti nespatřena.

A dál míří do noci, do temnoty.
A hřbitov se zdá být jeho cíl.
Branku už má na dosah ruky…
Že by on vykradač hrobů byl?

Otevře branku rezavou,
s docela hlasitým vrznutím.
Mezi hroby chodí s otravou,
rád by si ulevil kopnutím.

A hrobky vidí veliké tři -
na samém konci hřbitova.
"Odpočívejte v pokoji bratři,
já jen vynesu věci z vašeho domova!"

A už je u hrobky nejmenší,
co nejvíce zanedbaně vypadá.
Po rozbití zámku ale strachy uskočí,
a nával zimy ho napadá.

Před ním se zjeví žena,
co vznáší se jen tak nad zemí...
Někoho lupiči připomíná...
"Jak má matka vypadá to zjevení..."

"Ach synu můj, synu!
Nechoď do hrobky dále.
Oni uznají tvou vinu,
a stane se neštěstí nenadálé!

Nože po tobě budou vrhat,
a chtít tě budou mezi sebe.
A ty nebudeš stačit prchat,
bude jich příliš mnoho na tebe!"

"Mlč matko, nejsi skutečná!
Jsi jen výplod mé představivosti!
Už dávno jsi mrtvá, do hrobu daná!
A do té hrobky půjdu - k tvé nelibosti!"

Do hrobky sejde tajemné,
a matku nahoře nechá.
Pobere vše, co cenné je,
a rychle zpět na vzduch spěchá.

"Ach synu můj, synu!
bbb Cennosti zahoď, pryč utíkej!
Oni uznají tvou vinu,
běž pryč z tohoto místa, spěchej!

Nechoď už do hrobky tmavé,
sic nepovede se ti dobře!
Oni uhasí ohně tvé -
synu, ach, jednej moudře!"

"Matko nechej už toho!
Kde máš ty slibované nože?
Jdi otravovat někoho jiného!
Jenže ty už nikoho nemáš, že?"

A zase matku neposlouchá,
a do druhé hrobky vejde.
Při zjištění, kolik je tam zlata,
dokonce i strach z matky ho přejde.

"Matko, matko, mámo!
Na ten lup se podívej!
To bude překrásné ráno -
už ráno budu bohatej!"

"Ach synu můj, synu!
Copak ty nechápeš to nebezpečí?
Oni uznají tvou vinu!
A za každým rohem už se past krčí!"

"Mámo, přestaň už mluvit!
Musím jít i do té největší hrobky -
její poklady na vzduch vylovit.
Jen se nic neboj, za chvíli jsem zpátky…"

Do poslední hrobky už vchází.
Spousta chodeb a nikde nic zajímavého...
Potom však přeci truhlu nachází,
A už jen přemýšlí, co je v ní cenného.

V truhle najde nože stříbrné,
"NOŽE PO TOBĚ BUDOU VRHAT"
A na matčiny slova si vzpomene…
"A TY NEBUDEŠ STAČIT PRCHAT"

Lupič se lekne,
a rychle pryč spěchá.
Velký nával strachu jej žene -
dokonce i lup v chodbě zanechá.

"Neměl jsem chodit do této hrobky,
měl jsem se spokojit s tím, co jsem měl!
Teď nemám nic, jen hrůzný zážitek z kobky.
S tím zlatem bych si dopřál vše, co bych chtěl!

Štěstí, že předtím si značky na stěny dělal,
Aby věděl, kudy zpátky jít.
Teď už by se v rozlehlém labyrintu nevyznal,
a musel by v něm na věky věků být.

Zrychlí běh co nejvíce je možné,
najednou zakopne a na zem spadne.
A náhle se ocitá ve tmě černočerné -
jeho petrolejová lampa se rozpadne.

A zase si vzpomene na varování:
"ONI UHASÍ OHNĚ TVÉ!"
Však v tmě tmoucí už není slitování:
"Neuvidím teď značky své!"

Labyrint chodeb nikde nekončí -
ve tmě se každá křižovatka stala nepřítelem.
"ZA KAŽDÝM ROHEM SE PAST KRČÍ"
Lupič se z podzemí nedostane ven!

Tento muž hledal dlouho cestu,
nakonec ji však nenašel.
Lehl si na kamennou podestu -
a na onen svět odešel…
os-atmosfera.net
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama