Červen 2014

Litovat

28. června 2014 v 13:00 | Saráha |  Moje básně
Běžela ulicí, plakala.
Pevné ruce ji objali, bránila se.
"Miluji tě" řekl, neposlouchala.
Vytrhla se běžela dál, křičela.
Za pár let litovala.

Úsměv klesá

26. června 2014 v 12:05 | Saráha |  Moje básně
Narodila se holčička,
byla to chytrá hlavička,
samé jedničky měla.

Dobré srdíčko v kotvilo,
dobré umysly měla,
úsměv všem rozdávala.

Lidé ji však mezi sebe nepřijali,
byla jiná než ostatní,
vozíček jí doprovázel.

Ve škole posměch jen slyšela,
doma se trápili,
přátele žádné neměla.

Jak ona si přála býti jako ostatní,
postavit se na vlastní nohy,
poskakovat v děšti.

Jednou se všechny sny rozplinuli,
svůj život ráda neměla,
sama se o něj připravila.

Láska neobětovaná

24. června 2014 v 13:11 | Saráha |  Moje básně
Vidím tě jak se usmíváš,
koukat se však jen mohu.
Nikdy mě k sobě nepustíš,
ani na sto honů.
Bavíš se jen s lidmi své kategorie,
já do ní nezapadám.
Jsem ta šedá myška posměšná,
na mě by si nikdy ani koutkem nepohlédl.
Může to být jen k nedohlednu,
a na tebe už nedohlédnu.
Cesty míří jiným směrem,
a já řeknu jen nashle za několik let.

Má to vůbec cenu?

23. června 2014 v 18:26 | Sarah Delwans |  Téma týdne
Všichni říkají, že se všechno opakuje. Věčně slyšíme, že se ten dotyčný opičí po někom jiném. Každý chce, aby byl druhý něčím originální. Ale vždyť každý je jiný, nikdo není kopie toho druhého, jen lidi jsou zaslepený.

Co to vlastně ta originalita znamená? Že budu nosit jiné oblečení? Že se budu jinak chovat? Že budu dělat jiné věci než ostatní?

A jaký je důsledek? Posměch! Nadávky! Pomluvy! Vystranění ze společnosti! Jen protože se něčím člověk liší, že nechce být jako ta tlupa dalších.

Otázkou je tedy - má cenu být originální?

Zapomenutá láska

22. června 2014 v 12:03 | Misa |  Jednorázové povídky
Kde to jsem? Co je to za místo… moje… moje břicho. Cítím se tak… lehká ale nemůžu se zvednout.
Moje ruka… Je… Červená? Mé břicho, taky je červené. Je to krev.
Stratila jsem hodně krve, ležím v kaluži MÉ krve. Nikdo, ani on tu není. Jsem tu jen já…
"Lenko? Lenko!! Vstaň!"
Co to je za hlas? Kdo mě to volá?
"Jsi v pohodě? Lenko?! Promluv na mě!"
Nevidím ho. Ztratila jsem moc krve. Nemůžu mluvit, aspoň se ho dotknu. Jenom dotyk.
"Lenko… nezavírej oči." Cítím, jak na mou tvář padají slzy toho člověka, cítím, jak na mé rty někdo dýchá. Cítím, jak mě někdo políbil.
"Miluju tě, Lenko… Prosím neodcházej." Jeho hlas je zoufalí, jak moc chci vidět jeho tvář. Ani odpovědět člověku, který mě miluje, nemůžu odpovědět. Chci… chci se zeptat kdo to je. Musím ho vidět, aspoň na malou chvíli.
"Lenko? Slyšíš mě?! Já tě MILUJU!" Zoufale na mě volá… nemůžu se vůbec hýbat. Mé tělo odmítá spolupracovat.
Oči… Musím je otevřít. Když je otevřu, vidím hnědé oči… jsou tak blízko.
"Dívej, Lenko! Dokážeš to! Neodcházej." Dále… vlasy… jsou… blond.
"Jak…" Vykašlu krev. Ucítila jsem, jak mi s každým písmenem píchne u srdce.
"Dopo…Lenko! Dopověz to…!" Musím. Kdo to je? Vidím ho, ale… rozmazaně.
Když se zaposlouchám, moje srdce pomalu zpomaluje.
"Kdo…" Bolí to "…jsi…" Opět musím zavřít oči a vykašlu krev.
"To jsem já! Neville! Lenko…vydrž!" Po mé tváři mi tečou jeho slzy.
"Ne…neplač." Nepamatuju si ho…za rána do hlavy. Bolí mě hlava…a to není to nejhorší.
"Lenko…" Pohladí mě po tváři…jak pro něho musí být těžké. Nevím proč ale, něco, něco cítím.
Né fyzicky, uvnitř. Né… není to ta bolest břicha. Bolí to u srdce… mám pocit jako bych toho člověka milovala. Ale, já si ho nepamatuju….

Volám

20. června 2014 v 11:02 | Saráha |  Moje básně
Volám na tebe vrat se,
ty však utíkáš dál.
Volám na tebe počkej,
ty se však v dálce ztrácíš.
Volám na tebe lásko,
Ty mě však zcela ignoruješ.
Volám na tebe miluji tě,
ty už jsi však někde za lesy.
Své chyby přiznávám,
ale napravit je nemohu.
Srdce volá zůstaň u mě,
mozek ví že je konec.
Konec však nepřipustím,
chci tě zpět.

tiše

18. června 2014 v 22:10 | Saráha |  Téma týdne
Byla dívka život s úsměvem neznala,
mrakot na její tváři převládá,
hlas v hlavě tiše šeptá,
nevšímej si a pojď nenech se deptat,
slzy se rojí každý den,
svět je špatný s tím už se žije,
lidi jsou mrchy tak to prostě je,
s tím už se nic nenaděje.

Přispěj i ty!

18. června 2014 v 20:22 | Saráha

Chceš přispět vlastní povídkou?

Napiš mi na email: ebibis@seznam.cz


Do emailu napiš:

Název povídky -
Přezdívku -
Popis děje povídky -
Samotnou povídku -

Povídka bude zveřejněna na tomto blogu pod tvým jménem.

Pravidlo je, že to musí být tvá vlastní povídka a ne odněkud zkopírovaná.

Témata:
Harry Potter
Pobertové
Jiné..

Seznam SB

18. června 2014 v 18:03 | Saráha

Spřátelené blogy:





Chceš se taky stát SB? Klik

La la la - I can't hear you!

18. června 2014 v 11:00 | Saráha |  Moje básně
Můžeš mi klidně říct co chceš,
já tě poslouchati stejně nebudu.

Neslyším tě ani s tím přístrojkem v uchu,
stalo se to náhodou mohla jsem za to.

Teď na tebe jen tupě zírám,
ty po mně něco chceš a já nevnímám.

Uši svoje citím ale jako kdybych je neměla,
pamatuji si jen ošementé zvuky v vzpomínkách.

Tenkrát mi to vadilo neměla jsem klid,
teď ho mám až moc všud je jen ticho.