(Ne)vidím

16. června 2014 v 22:00 | Saráha |  Moje básně
Do černoty se dívám,
nic nevidím ani hvězdy,
zase jsem tu jen zavřená,
už si nepomatuji denní světlo,
jak to vlastně vypadá,
co to vlastně je?

Stále ležím na tvrdé zemi,
hlad mám že bych snědl cokoliv,
klidně svou ruku nohu,
citím kosti jak mě tlačí,
kůží slabou jen obalenou.

Už by konečně pršet mohlo začít,
žízní skoro nevidím,
alespoň jedna jediná kapka,
má vlastní moč mi už nechutná.

Slyším jen vzdálené hlasy,
jsou to vůbec hlasy?
Nebo jen kvílení?
Nevím nevnímám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Sčítání lidu

Klik

Komentáře

1 Ellie Ellie | Web | 17. června 2014 v 17:24 | Reagovat

Moc hezá báseň.!:) Obdivuju lidi, kteří sokážou psát básničky.. :) Já jsem se o to pokoušela, a opravdu mi to nejde.. :P :D

2 Katy Katy | Web | 17. června 2014 v 17:27 | Reagovat

To se ti povedlo!
Já tedy takovéto volné verše moc v lásce nemám. Aby to pro mne byla báseň, tak se to musí rýmovat, o nic víc, o nic míň. Ale stejně tě obdivuji, protože já bych něco takového nesvedla. Poslední dobou už mi nejdou ani ty povídky. A ty se mi na napsání zdají drobet lehčí. :)

3 Nicole Nicole | E-mail | Web | 17. června 2014 v 17:32 | Reagovat

To je parádní :)
Obdivuju lidi, co pro tohle mají cit

4 terezavanickova terezavanickova | E-mail | Web | 17. června 2014 v 19:48 | Reagovat

Moc pěkné a k zamyšlení!:-) V šesté třídě jsme s kamarádkou také skládaly básničky, máme celé desky:-)kde jsou ty časy!?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama