Duro

31. prosince 2015 v 8:00 | Sarah Delwans |  Jednorázové povídky
Je dopoledne, jsem momentálně za školou, jelikož jsem byl na ošetřovně a poté se mi už nechtělo do výuky.

Stál jsem a sledoval, jak se ostatní žáci v oknech učí. Najednou jsem tam zahlédl i Stanislava Lockharta! Toho zmetka, který mě nechal propadnout a ještě mi několikrát strhnul body. A nejen to, dokonce zlomil srdce naši profesorce Wiseové. Neslýchané! Děvkař jeden, má tiky v oku, který bych mu nejraději vydloubnul.

A ať si říká, kdo chce, co chce... Nebo spíše já to říkám. Tak i Nebelvír má někdy nekalé myšlenky. Někde se ta má Zmijozelská rodinka podepsat musela, ne?

Prostě jsem se rozhlédl kolem sebe, vedle mě ležely pouze nějaké větve.

Kameny, které jsem potřeboval, byly někde v dálce, tam jsem byl líný chodit. Uchopil jsem jednu z menších větví, vytáhl jsem hůlku a vyslovil formuli - Duro.

Větev se proměnila v celkem těžký kámen, nenapadlo mě nic jednoduššího než přijít blíže a hodit onen kámen do okna, kde zrovna vyučoval profesor. Měl jsem štěstí, že učebna přeměňování je v prvním patře. Zasáhl jsem okno. Najednou se ozval vzteklý křik. Já se jen zasmál a odběhl za první keř, který jsem zahlédl.

Až později jsem si uvědomil, co jsem mohl způsobit. Ano, neudělal bych to víckrát. A přesto… škoda… že ho to netrefilo do zadku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama