Alia a její sázky

9. ledna 2016 v 6:09 | Alia Leaves
Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami, a samozřejmě jedním jezerem, nacházel se hrad. A v tom hradu pobíhalo několik puberťaček po chobách. Jedna z nich byla asi velice inteligentní, zato škaredá jako středa, Esther, druhá, ta byla sice krásná jako lilie, ovšem tupá jak pařez, Alia, pak další, ta byla možná o něco inteligentnější a krásnější, zato ale nevýrazná černá myška, Samantha, a poslední z naší čtveřice, Kiara, ta byla, no, oblečená v zeleném.

Tyto tři dívky, tedy moment, čtyři, už málem bych zapomněla na Samanthu, se procházely po hradě a bavily se o tom, o čem by se mohly vsadit. "Vsadím se s tebou o oběd, že nevyznáš lásku našemu profesorovi přeměňování.", začala Alia na Kiaru. Kiara na Esther.

"Vsadím se s tebou o... to, že ti na chvíli půjčím svůj prefektský odznak, že nedojdeš do ředitelny a nevezmeš odtamtud ten speciální zlatavý inkoust, co ředitel má." Poté se Esther podívala na Aliu a začala si teprve všímat jejích neskutečně dlouhých vlasů.

"Víš ty co?", optala se dlouhovlásky. "Vsadím se s tebou o tvoje vlasy, že nedojdeš za Hildegardou a nepoměníš ji v páva.".

Alia zaúpěla. "Prosím? V páva? Hildegardu? Chceš, aby škola vybuchla?", oponovala nebelvírka, bylo ale příliš pozdě. "Hele, tak dobře. Ale všechny to uděláme... platí?", nakonec rozhodne ta nejodvážnější z nich a nastaví ruku na souhlas. Obě dvě se přidají. Samantha mezitím pozoruje oknem zmrzlé motýly. Další den se tedy všechny snaží svůj úkol splnit.

Esther vykročila k ředitelně, Kiara ke kabinetu profesora Flitwicka, no, a Alia k skladu s náčiním, který je známý tím, že v něm školnice ráda pochrupává. A nemýlila se, Hildegarda si uvnitř zrovna dávala dvacet. Takže z hábitu co nejrychleji vytáhla hůlku a hned na ni namířila. "Uhm... metamorfus... pávus.", vyřkla první hloupost, co by mohla fungovat. Hildegarda se proměnila. Ale ne v páva, nýbrž ve slepici, skutečně mohutnou. Samozřejmě jí to probudilo a hned se začal ozývat vyděšený... zvuk, jak to popsat. "Ne, ne... uhm... metamorfus... právus.", zkusila to znovu, to se ale Hildička proměnila v něco o dost bližšího její normální formě. V krávu. Alinka byla v koncích, nevěděla co dělat a Hildegardě v podobě krávy asi začal skutečně vadit regál s lektvary, který se nacházel hned u jejích kopýtek. A udělala kop.

Do několika minut se ve dveřích objevil naštvaný ředitel, který začal hulákat, ne ovšem po své proměněné školnici, nýbrž mu asi spíše vadily ty lektvary. Alia omdlela. Později se probrala v ředitelně, přičemž Hildegarda seděla kousek od ní, už ve své normální podobě, stále ovšem držela v kopytě, tedy, ruce, travičku a docela zažitě se pásla.

Poté ředitel spustil dlouhý řev na téma "Rozbíjení lektvarů není zábava a profesoři se nepřeměňují na užitková zvířata, když už jsou bez užitku." Jeden moment dokonce povídal, že klidně použije kouzlo Crucio aby z ní dostal, kdo jí to nakázal. Nakonec byla ale propuštěna. Se smutnou tváří se vracela do kolejní místnosti, když procházela zrovna okolo kabinetu profesora Flitwicka. "Tak jestlipak se to povedlo Kiaře.", pomyslela si. V tu ránu se otevřely dveře, z nich vyšla Kiara, ještě úplně s rudými tvářičkami, dost silně oddechujíc.

Alia na ni jen chvíli mocně zírala. "Neptám se, neznám tě.", pověděla k ní a hned se vydala pryč. Nakonec na ni ale počkala a spolu se obě dívky rozesmály a odcházely pryč.

A jak dopadla Esther? A koho to zajímá?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama